Ve svém klasickém pojetí je bioorganická chemie spojena se studiem organických molekul v buněčných systémech a zkoumáním reakcí, které v nich probíhají. Buňka není totiž ničím jiným než přesně uspořádaným systémem chemických sloučenin, které vznikají a zase zanikají chemickými reakcemi na základě pravidel, která v buňce panují. Odhalování těchto pravidel, která určují tvar buňky, její funkci, délku života, reprodukci, apod. je fascinující svět poznávání na hranici chemie a biologie.

Umělým porušením zaběhnutých pravidel v živé buňce ji můžeme zničit, zamezit jejímu dělení, přeměnit na jinou buňku, stimulovat produkci žádaných sloučenin, např. enzymů, apod. Metody, které se k tomu využívají, sahají dnes až k molekulární biologii a genetice. Nicméně chemická podstata buněčných procesů a jejich studium je pořád doménou organické chemie aplikované do buněčného nitra, tedy biologického systému. A odtud vzešel i pojem bioorganická chemie.

V moderním pojetí však už dnes bioorganická chemie nekončí jen u studia molekul a reakcí v živých systémech, ale zabývá se i studiem látek přírodního původu, přípravou biologicky aktivních sloučenin, jejich modifikací, studiem jejich vlivu na reakce v živých systémech, apod. a hraničí tak s obory, jakými jsou medicinální chemie či chemická biologie.

V rámci výuky Bioorganické chemie na naší univerzitě a výzkumu, do kterého jsou naši studenti začleněni se zabýváme mnoha oblastmi na hranici chemie, biologie a medicíny, jakými jsou např.

Všechny tyto oblasti jsou propojeny společnou nití, kterou je vývoj léků. Být úspěšný v této oblasti znamená vědět co nejvíc o podstatě onemocnění, o chemických procesech v postižených buňkách, mechanizmu působení léčiv, procesech, které jsou podáním léků vyvolány, osudu léků v organismu od podání až po vyloučení, přípravě nových, účinnějších léků, porozumění vztahu chemické struktury a biologické aktivity, …

… a o tom to je